Rčení „brouk v hlavě" znamená, že nás něco nutí stále na to myslet, nejde nám to z hlavy, znepokojuje nás to. A takovým doslovným broukem je i lýkožrout smrkový, řečený kůrovec . V posledních zhruba dvaceti letech české lesy čelí bezpříkladné gradaci tohoto brouka, zejména proto, že druhové složení lesních porostů zdaleka neodpovídá složení přirozenému.
V osmnáctém století došlo na území dnešní ČR k velmi razantní změně druhového složení lesů , a to především ve prospěch smrku. Do té doby se u nás smrkové porosty vyskytovaly jen ve vysokých horách (Šumava , Krkonoše, částečně pak i Jizerské hory a Jeseníky). A tam, kde byl vysázen smrk, tam se objevil i kůrovec. Lesníci v průběhu staletí dokázali proti němu najít účinnou obranu. Ta spočívá především v tom, že napadené stromy (ještě předtím, než se z nich vylíhne další generace kůrovce ), vykácejí a odvezou pryč z lesa . Tak se dařilo lýkožrouty držet tak říkajíc na uzdě.
Celý článek najdete v deníku Právo
