Chování lesa je vidět na narůstající průměrné teplotě nebo úbytku srážek. „Můžeme tak předpovědět, jak les zareaguje na klima, které tu bude třeba za padesát či za sto let," řekl nedávno Marian Pavelka z vědeckého centra CzechGlobe.
Stanice u Lanžhota funguje v ostrém provozu od roku 2015 a není přístupná. Davy turistů by totiž mohly narušit pozorování. „Práce vědců chod polesí neomezuje. Dávají nám vždy vědět, kdy přijedou na kontrolu," oznámil před časem správce polesí Soutok Jiří Netík.
Lužní lesy jsou podle Pavelky unikátní typ ekosystému. Porosty na jižní Moravě v okolí Lanžhota jsou pro vědce zajímavé ještě z jednoho hlediska: změnou výšky hladiny podzemní vody. Snížila ji stavba vodních nádrží a regulace říčních toků. „Posledních několik let nás trápilo sucho. A lužní lesy u Lanžhota, které se musí vyrovnávat se změnami ve vodním režimu už několik desítek let, jsou vlastně jakousi přírodní laboratoří.
Modelovým příkladem budoucího chování lužních lesů ve střední Evropě," vysvětlil Pavelka.
Dodal, že na nějaké velké závěry je však ještě brzy.
Celý článek najdete v Deníku.
