O český les je poslední dobou zájem především kvůli kůrovci, suchu a invazivním nepůvodním dřevinám. Všichni samozřejmě přejí českému lesu to nejlepší, ať už se jedná o les přírodní, nebo hospodářský. Z pozorování lokalit v národních parcích, ponechaných před časem po kůrovcové kalamitě bez lidského zásahu, vyplývá radostné zjištění, že si příroda výtečně pomáhá sama.
"Přírodní les se sám od sebe obnovuje lépe, než je člověk schopen obnovit les hospodářský. Potíž s přírodou ale je, že nikam nespěchá. Dává si na čas a člověk, respektive lesník na to nemá nervy. Názor, že s kůrovcem je třeba bojovat, má mimochodem silnou politickou podporu. Tomu, že si příroda s kůrovcem poradí i bez člověka, nevěří například prezident republiky.
Velká otázka, zda člověk lesu prospívá, anebo škodí, se řeší i u invazivních dřevin. Emoce vzbuzují především dub červený americký, jedle douglaska a akát. Lesníci si je oblíbili díky rychlému růstu či absenci škůdců, ale zastánci původního českého lesa předpovídají, že tito vetřelci se u nás budou rozpínat a v budoucnu způsobí obrovské škody.
Americký dub například nadměrnou kyselostí spadaných listů zamezuje růstu ostatních dřevin a rostlin. U americké jedle douglasky, která je odolná vůči českému kůrovci, je zas prý jen otázkou času, kdy za ní z Ameriky dorazí kůrovec americký. Podle nejčernějšího scénáře vědců mohu invazivní druhy, šířící se v oslabených lesích, v kombinaci s kůrovcem a suchem skomírající český les dorazit.
Ochránit les před člověkem se nejspíše nepodaří. Je ale úlevné vědět, že když zde jednou nebude člověka, les se přirozeně obnoví do původního stavu.
