„Horší než monokultura jsou všechny ty polopravdy. Jako řešení krizí a průserů se někdy prosadí určité pitomosti," říká hrabě a majitel lesů Constantin Kinský.
Pohybuje se mezi nadějí a frustrací. Přes obrovské ekonomické ztráty, které mu způsobuje kůrovcová epidemie, neztrácí žďárský hrabě Constantin Kinský úsměv ani optimismus. Snaží se dokázat, že hospodařit není sprosté slovo, a je víc naštvaný na „kůrovce" ve vedení státu než ve svých lesích. V rozhovoru se vrací se i k minulosti své matky – gruzínské princezny, jejíž rodiče podpořili vzdělání budoucího diktátora Stalina, který pak vyvraždil jejich rod, a otce – slavného imunologa, který v 50. letech emigroval. Tabu není ani otcova složka u StB.
* S jakými mýty o lese a lesohospodářství se nejčastěji setkáváte?
Nesmrtelný mýtus je, že hospodaření v lese je špatně, že máme nechat přírodu libovolně růst, neovlivňovat ji a rozhodně z ní netěžit. Ale Evropa je zahrada, kdybychom nechali přírodu libovolně, byli bychom pořád někde v paleolitu.
* Chápu, že jde spíš o hledání rovnováhy mezi ekonomickým hospodařením a udržitelností lesů a krajiny, aby nebyla těžbou zplundrovaná. Váš styl hospodaření i odborníci označují za rozumný, získal jste za péči o krajinu i zlatou medaili Mendelovy univerzity, ale ne všude a všem se to daří.
Ano, ale proto přece nemůžeme šmahem odsuzovat myšlenku, že les může být výnosné hospodářství a zároveň funkční prvek v ekosystému a krajině. Schválně trošku agresivně říkám, že nevidím problém ani tam, kde je les jako továrna na dřevo.
Celý článek najdete v Deníku N.
