Jednotlivé smrky stále stojí. Ční ze zeleného moře listů mladých buků. Další smrky vysoké do výše pasu pod nimi dorůstají. Z keřovité změti mladých stromků vystřeluje tu a tam do výše buk. Podobá se puberťákovi uprostřed houfu žáků prvního stupně základní školy.
Les barona Götze von Rotenhana v uplynulých týdnech uschl, jednotlivé koruny smrků, modřínů, borovic, dubů a buků prořídly, korunová klenba ve výšce 20, 25 metrů je děravá. Stromy, které se zde majestátně tyčily ještě před několika týdny, leží na cestě. Jejich odkorněné kmeny jsou naskládané na kraji lesa, vyčuhují odvětvené z podrostu a hromadí se – přiříznuté na míru a připravené k odvozu – za stodolou na rodinném statku. Les umírá.
„Už to ani nestíhám značit," říká lesník Simon Schuon, který se o les Götze von Rotenhana v Dolních Francích, rozkládající se na ploše 600 hektarů mezi Bambergem a Coburgem, stará. Smrky, modříny a borovice usychají rychleji, než je stačí označovat červenou signální barvou. Schuon tak ukazuje dřevorubcům, které stromy mají pokácet. „Až se budou chtít pustit do práce, remcali by, že jsem neoznačil všechny," vypráví Schuon. Mezi Schuonovou pochůzkou lesem a příchodem dřevorubců napadl kůrovec další smrky. „A tento modřín tady najednou stojí bez kůry," říká Schuon.
Celý článek najdete zde.
