Zatím v největší krizi v novodobé historii se nachází lesní hospodářství, které se musí potýkat nejen s obrovským suchem a výkyvy počasí, ale také s kůrovcem.
Ten se nezadržitelně šíří napříč celou republikou. Lesníci musí vrhnout všechny síly do boje s tímto škůdcem, aby se co nejvíce zabránilo jeho plošnému šíření, ale zároveň se musí vypořádávat s mnohými, často nečekanými překážkami překážkami.
V první řadě výkupní cena vytěženého dřeva kvůli jeho nadbytku klesla natolik, že hospodaření s ním je prodělečné – a to přitom dřevozpracující firmy prodávají dřevo za stejné ceny jako dříve, přestože je cena kulatiny třikrát nižší.
Kromě toho je nedostatek personálu, dřevorubce dnes zkrátka nikdo nechce dělat. Lesníci jim tedy musí nabízet mnohem více peněz, navíc narazit na dobrého dřevorubce je v dnešní době opravdu problém. Pokud by hospodaření s lesy bylo nadále prodělečné, hrozil by scénář, že by se o ně již nikdo nechtěl starat a lesy by zkrátka postupně zanikaly.
V posledních dvou letech sice začal pomocí dotačních titulů podporovat lesní hospodářství stát, je otázkou, zda je podpora dostatečná. Určitě by prospělo zřízení vlastního ministerstva lesního a vodního hospodářství. Státní správa lesů by potřebovala zefektivnit, aby zbytečně nezatěžovala vlastníky lesů, ale aby zamezila jejich devastaci.
Je třeba vynaložit veškeré úsilí do obnovy lesního porostu a zároveň zlepšit postavení lesnických povolání. Dřevorubec je dnes klíčovou profesí a jeho význam ještě poroste. Vláda by zkrátka měla více podpořit učňovské školství a zvýšit atraktivitu lesnických oborů.
