VIMPERK – V současném boji s lýkožroutem neboli kůrovcem už zdaleka nejde jen o záchranu Šumavy, ale o veškeré jehličnaté porosty v zemi. Ve sporu o to, jestli nechat přírodu, ať si sama poradí s kůrovcovou kalamitou, se celé roky přou politici, vědci a ekologické organizace. Teď už ale došla trpělivost lidem z praxe, lesníkům, kteří na rozdíl od mnohých účastníků těchto debat jsou v lese denodenně a vidí zblízka, co se v přírodě děje.
Absolvent písecké lesnické školy Bohumil Kantor (67) z Vimperka, se rozhodl oslovit všechny, kteří mohou z titulu svých funkcí něco udělat. Varuje před ponecháním napadeného dřeva svému osudu a hlavně před rozvážením napadené dřevní hmoty po republice. Přirovnává to k volnému šíření nakažlivé choroby. Odpověděli mu ministr zemědělství i jihočeská hejtmanka, kteří názory lesníků sdílejí. Z ministerstva životního prostředí ale ani slovo. „Shodou okolností jsme 17. listopadu 1989 sbírali rouby z výběrových stromů pro semenné plantáže u pramenů Vltavy. Rouby z těchto smrků se roubovalo, aby se zachoval genofond šumavského stromu. Tenkrát jsem si myslel, že jsem se do hraničního pásma dostal poprvé a naposledy. Teď tam chodím každý rok, je to pro mne symbol svobody. Jen ty nádherné smrky už tam nejsou,"vzpomíná Bohumil Kantor.
Celý článek najdete zde.
