Nejvyšší smrk v jádru šumavského Boubínského pralesa dosahuje výšky více než 54 metrů. Znamená to, že se tímto parametrem blíží k takzvanému Králi smrků, který na Boubíně padl při vichřici před 50 lety. Měřil téměř 58 metrů. Nynější nejvyšší smrk navíc roste na přibližně stejném místě. ČTK to řekl dendrolog Pavel Šamonil, který se věnuje výzkumu Boubínského pralesa.
„Stáří současného nejvyššího smrku přesně neznáme. Ale určitě můžeme říci, že se jedná o stovky let,“ uvedl Šamonil. Dodal, že stromy dosahující na Šumavě takového stáří vykazují mimořádnou odolnost. V průměru každých 100 let totiž oblast zasáhne událost, která les poznamená. „Jedná se o různé orkány nebo kůrovcové kalamity. A to všechno tento smrk přečkal,“ uvedl Šamonil.
Jádrová oblast Boubínského pralesa se rozkládá na ploše 46 hektarů. Vědci tamní stromy dlouhodobě sledují. Poslední údaje o parametrech stromů mají z loňska. „Víme, že ten nejvyšší smrk není tak masivní, jako byl zmiňovaný král, který měl objem dřeva 30 krychlových metrů,“ uvedl Šamonil. Při lesnických údajích se přitom kalkuluje s tím, že jeden strom má v průměru jeden krychlový metr.
Zajímavostí je podle Šamonila to, že současný nejvyšší smrk roste nedaleko od místa, kde stál král. „A v blízkosti je ještě další smrk, který dosahuje necelých 50 metrů,“ řekl.
Boubínský prales je třetí nejstarší přírodní rezervace v České republice. Vyhlášena byla v roce 1858. Boubínský prales tvoří kombinace buku, smrku a jedlí a je nejzachovalejším zbytkem původních rozsáhlých šumavských smíšených horských lesů.
ČTK
