„Milostpane, tak tady máme zas ten národní park.“ „Který, paní Müllerová? Já znám čtyři: Krkonošský, České Švýcarsko, Podyjí, Šumava.“ „Ale, milostpane, ten, co už je tam Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko.“ „Jéžišmarjá!“ Tak nějak by mohl dnes slovy klasika reagovat dobrý biker Švejk na aktuální vývoj ohledně procesu vyhlašování nového národního parku Křivoklátsko. Proč a jak by se měl týkat bikerů?
Vyjděme ze základu, že biker (ale stejně tak i gravel biker, dále v textu budeme mít pod slovem biker na mysli oba „terénní druhy") pohybující se v krajině je slovy právních předpisů cyklista. Pro zjednodušení lze vyjít z toho, že pokud se cyklista nepohybuje po území, které požívá nějaký statut ochrany, není omezen v pohybu po stezkách a cestách v krajině. Základní předpisy jsou zákon č. 289/95 Sb. o lesích a zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Zákon o lesích zakazuje jezdit na kole mimo lesní cesty a vyznačené trasy. Míru legálního pohybu v lese nám tedy určuje definice lesních cest a vyznačených tras.
Celý článek najdete zde
