Dnes odpoledne se veřejnost Kunovic loučí s velkým patriotem, pamětníkem a znalcem svého rodného města – Stanislavem Štěrbou (na snímku), který zemřel v neděli 6. dubna. Slávek, jak byl v Kunovicích oslovován, však nepatřil pouze svému městu, byl osobností, která v četných ohledech překračovala vymezený lokální prostor.

Miloval Slovácko, miloval Poolšaví, miloval Kunovice a po celý svůj život aktivní a nadaný činorodostí usiloval kraji a obci prospět. Povoláním přírodovědec, dlouholetý odborný pracovník Výzkumného ústavu lesního hospodářství v Kostelanech, se snažil prosazovat ekologické přístupy k přírodě a krajině, stal se obhájcem poučeného a šetrného využívání přírodních zdrojů a životního prostředí.

Tak přenášel do vědomí nastupujících nových generací zásady, které jsou ideověspjaté se skautingem,atak nepřekvapí, že byl v 60. letech členem okresní rady Junáka, za což si v době normalizace „vysloužil” mimo jiné zákaz práce s mládeží. Nikdy však v této práci neustal, naopak, zapojoval se do hnutí Brontosaurus, v jehož rámci spoluorganizoval školy ochrany přírody, v roce 1979 stál u zrodu Československého svazu ochránců přírody a po celý svůj aktivní život byl členem jeho vrcholových i okresních orgánů.

Současně byl člověkem širokých kulturních zájmů – věnoval se národopisu, vlastivědě, podílel se na činnosti kunovických folklorních souborů, byl členem vedení Historické společnosti starý Velehrad, zabýval se regionální historií, archeologií, bádal, rozmlouval s pamětníky, přednášel, publikoval. Jako člen historické a etnografické komise Rady města Kunovice má mimořádnou zásluhu na dokumentování lidových tradic, záchraně krojů, obnově zvyků.

Těžko sumarizovat lidský život, který je naplněn obětavou službou člověku, domovu, krajině, přírodě. Právě takový prožil Slávek Štěrba. S lidmi jako on přichází krajina, v níž žijeme, o část své historické paměti.

Zůstává jen naděje, že ti, které během svého života svou prací a tvorbou oslovil, s porozuměním a láskou budou ve svých činech zhodnocovat jeho dědictví. Aby Slovácko zůstalo Slováckem a jeho příroda a sídla zůstala bezpečnou náručí pro nás i naše potomky.