Jestli chceš vidět Pravčickou bránu, tak teď už ani nemusíš vylízat z auta, říkali chlapi, kteří pracují v lese. To i člověka líného na krok naláká na výlet a cestou ještě nakoupí něco k jídlu.
Přejedu jednu hranici, zkontroluju, jestli pořád platí ta teorie o dvojí kvalitě potravin (ano), přejedu podruhé hranici a ocitnu se v multikulturním Hřensku, kde se snoubí asijská podnikavost s německou architekturou a českou... ehm... ležérností.
A pak zahnu doleva, vyjedu několik zatáček a opravdu. Otevře se mi výhled na chloubu Českého Švýcarska, slavnou Pravčickou bránu. A ani nemusím vystoupit z auta.
Celý článek najdete zde.
