Servis
Barbora Nováková
Správa CHKO Český les v letošním roce vyhlásila nové maloplošné zvláště chráněné území Přírodní rezervaci Smrčí. Jedná se o přirozené a přírodě blízké lesní ekosystémy na skeletovitých svazích s ostrůvkovitým výskytem vodou ovlivněných půd.
Chráněné území se nalézá na Domažlicku severně od Folmavy u státní hranice při vrcholu Smrčí (Fichtenfels -935 m n.m.). Rezervací prochází turistická stezka ke Třem znakům (Dreiwappen).
Velikost rezervace je 92 hektarů. Lesní porosty rezervce mají obrovskou biologickou hodnotu, jak z pohledu ochranářského tak i lesnického. Jsou tvořeny typickou hercinskou směsí (buk + smrk + jedle) s příměsí dalších původních dřevin (javor klen, javor ml, jilm, lípa, jeřáb, bříza a dalších). Porosty jsou druhově, věkově i prostorově velmi různorodé a v některých partiích připomínají prales.
Správa CHKO Č eský les ve spolupráci s Domažlickými městskými lesy s.r.o. doplnila podsadbami jedlí bělokorou a tisem č erveným partie lesních porostů s menším zastoupením těchto původních dřevin oproti lesům s přirozenou dřevinnou skladbou.
Lesy v rezervaci a jejím širším okolí původně náležely Bavorsku. Po roce 1707 připadly českému království do správy královského města Domažlice. V údolí pod rezervací byla postavena sklárna, následně i osada vystavěná skláři a stejně jako zdejší panství neslo název Fichtenbach.
Po pozemkové reformě se panství dostalo v roce 1922 koupí z volné ruky do majetku Města Domažlice. Ačkoli tamní sklárny spotřebovávali ohromné množství dřeva do pecí a dřevěného popela na výrobu potaše, přestály lesní porosty pod Smrčím bez větší újmy. Nahodilé exploatační holosečné hospodářství se jim vyhnulo. Způsobila to jejich ztížená dostupnost na prudkých kamenitých svazích. Již v roce 1927 zmiňuje domažlický starosta Jan Solfronk, že lesy pod vrcholem Smrčí byly oblastí lesa ochranného.
Porosty zde byly od devastačních těžeb ušetřeny a byly přes 100 let staré. Stáří několika stromů bylo dokonce i přes 230 let.















