Budu ředitelem rok, maximálně rok a půl. Přicházím vykydat Augiášův chlév. S těmito slovy se stal loni v únoru Jan Stráský ředitelem šumavského parku. Jakých to bylo patnáct měsíců?

1. Spojil obyvatele Jako vůbec prvnímu se mu podařilo získat na svou stranu všech dvaadvacet šumavských starostů, kteří ani jednou proti jeho krokům nevystoupili, nebojkotovali je a považovali jej za spojence. Stejně jako v době, kdy seděl v radě šumavského parku.

2. Použil chemii, odnesl to Ačkoliv nebyl prvním ředitelem, který nařídil použití chemie hubící kůrovce v lesích, otočilo se to proti němu. Ekologičtí aktivisté poslali stížnost na Českou inspekci životního prostředí a správě parku nyní hrozí dvoumilionová pokuta. K použití chemie byla potřeba výjimka, kterou Stráský neměl. Uznal, že to byla chyba. I když chemie použil méně než jeho předchůdce.

3. Lidé se vázali v lesích ke stromům, vědci vystoupili z rady Loňské léto bylo pro Stráského nejnáročnější, jaké na Šumavě zažil. Poslal do lesů u Modravy dřevorubce. Aby porazili kůrovcem napadené stromy v druhé zóně parku, kde se běžně kácet smí. S nimi ale přišli i aktivisté a válka o smrky za asistence policie trvala měsíc. Blokádu dodnes řeší soudy. Vědce naštval, když chtěl sloučit vědeckou a regionální sekci rady parku. Čtrnáct ze šestnácti vědců okamžitě rezignovalo.

4. Nebral si servítky Stráský funkci bral jako poslední před důchodem. Bylo na něm vidět, že si na nic nehraje. I proto se odvážil vzkázat evropským komisařům, že než začnou komentovat, jestli kácet kůrovcové stromy, či nikoliv, ať se předtím přijedou podívat.