„Dej si pozor, holčičko, ať se v lese neztratíš. Když tě jednou polkne stín, na cestu se nevrátíš,“ zpívá ve své písni Táta Daniel Landa. Tak vypadá umělecká představa známého hudebníka a skladatele o lese. Je to hodně překvapivé, ale les je jako písničky, filmy, seriály nebo sport. Rozumí jim, alespoň to tak vypadá, každý. V lese přece každý byl, každý se proto vyjádří. Vidíme to i teď na mediálně výživných požárech v Národním parku České Švýcarsko – jak to tam mělo být s tím lesem, ví úplně každý. Jenže co Čech, to jiná představa o lese. Projektujeme do nich vlastní vznešené i pokroucené myšlenky. Ve skutečnosti ale přesně nevíme, jak si s tímto hodnotným prostorem (co by za to jinde dali!), který zabírá přes 33 procent našeho území, poradit.
Celý článek najdete zde
