Se zájmem jsem si jako 69letý lesák přečetl v Magazínu z 8. 12. pojednání o smrku v našich lesích – Smrk = smrt českého lesa. Chybí mi v něm sdělení o dalších vážných příčinách kůrovcové kalamity, která v posledních letech zachvátila smrkové porosty.
Především je to radikální změna způsobu hospodaření po r. 1990, která vedla k tomu, že jsou „opuštěné". Dříve měly nejnižší organizační jednotky – polesí – cca pět až 10 vedoucích pracovníků a vlastní dělníky. V hájenkách žili i s rodinami hajní, kteří tak měli bezprostřední možnost znát stav svěřeného lesnického úseku. Dnes jsou lesovny i hájenky rozprodány a na bývalém polesí (dnes se tomu říká revír) jsou jeden až dva revírníci, kteří bydlí i ve 20 km vzdáleném městě a dojíždějí do lesa auty. Tímto způsobem nejsou fyzicky schopni mít tak dokonalý přehled o stavu lesa jako dřívější hajný. Ing. Miloš Cigna
Chtěl bych poděkovat paní redaktorce Lucii Jandové za rozhovor Patricie Fuxová – popinda i bohyně (8. 12.). Byl jsem překvapen, že ještě jsou takoví mladí lidé. Je mi 74 let a nad mladou generací jsem zlomil hůl právě proto, o čem se Patricie zmiňuje jako o vykořeněnosti. Plně souhlasím s názorem, že každá žena je bohyně právě pro to, jaká je. Bohyní je i Patricie. Krásná, moudrá a políbená múzami. Přesto je skromná, s vazbou na rodinu a prostředí, ve kterém vyrůstala. Začínám znovu věřit, že je víc mladých, jako je Patricie.
Vladimír Kotyza, Lanškroun
